Je tomu zhruba rok a půl, co jsem o Chiang Mai, největším městě severního Thajska, zaslechla poprvé. Bylo to nejspíš na jedné z těch cestovatelských přednášek nebo snad na setkání digitálních nomádů, co se s nimi v Praze začátkem roku 2016 roztrhl pytel? Už nevím. Na tom nesejde. Do té doby jsem měla v hlavě zakódováno: Thajsko = nejvíc turistická destinace v jihovýchodní Asii, přecpané pláže, všichni tam už byli a proto já tam NIKDY nepojedu!!! Ach to moje nikdy. Já se z něj snad nikdy nepoučím.
Thajsko? Proč? Hmm... protože Chiang Mai, slunce a moře!
Díky tomu, že jsem svoji cestu do Thajska započala právě v Chiang Mai, jsem na tuhle zemi částečně změnila názor. Dnes se mi po Thajsku stýská minimálně stejně tolik, jako po kterékoliv jiné cizí zemi, kterou jsem měla možnost navštívit a poznat. Proč? Hmm protože, protože... protože hory, slunce a moře! Ale nepředbíhejme.
Z vyprávění okolo zjišťuji, jak je Chiang Mai klidné město zasazené v horách severního Thajska, obklopené spoustou tropické zeleně a vodopádů. Že je to krásné historické a náboženské centrum a buddhistických chrámů je tu tolik, že se v jejich počítání i samotném procházení nejednou ztratíte. A třešničkou na dortu je místní kuchyně, natolik odlišná od zbytku Thajska, že se cestě sem prostě nedá odolat.
Už tedy neváhám. Ani jednu promarněnou vteřinu navíc. Stěhuji se na nějakou dobu do Chiang Mai.
Budu opravdovou sólo cestovatelkou?
Podzim mi nahrává do karet, protože v severním Thajsku touto dobou nastává "cool season". Zhruba v polovině září tu končí období dešťů a denní teploty klesají na příjemných 25-28 stupňů. Únik z nadcházející šedivých dnů rušného českého velkoměsta do zelených hor exotiky zní lákavě. Víc než lákavě! A navíc poprvé v životě vytáhnu paty takhle daleko úplně sama.
Možná se ze mě nakonec stane opravdová sólo cestovatelka.
...
Z deníku bezradné světoběžnice: Střípky z cest na vlastní pěst, srpen 2016
