Wow Efekt: skládka na vysněné pláži
Srí Lanka křížem krážem na vlastní pěst. Dobrodružství bezradné světoběžnice absolvované v lednu 2013 (19 dní): Negombo > Dambulla a Sigiriya > Polonnaruwa > Kandy > Adamova hora > Ohia a Hortonovy pláně > Ella > Národní park Yala > Tangalle > Mirissa > Unawatuna a Galle > mezinárodní letiště Bandaranaike
31. 12. 2012, 15:50 odlet Praha » 1. 1. 2013, 8:30 přílet Colombo
Před devátou ranní místního času přistává naš letoun ve službách Emirates na Srí Lanském mezinárodním letišti Bandaranaike severně od hlavního města Colombo. Hned po výstupu z letadla mě poprvé v životě pohltí opravdový tropický vzduch (nepočítám všechny ty indonéské džungle v ZOO) – dusný, horký a vlhký – o němž jsem prozatím jen slychávala z vyprávění. Na tohle jsem se neskutečně těšila!
Se srílanským razítkem a nálepkou v pase opravňující k 30ti dennímu turistickému pobytu si s J. jdeme vyzvednout své krosny, které naštěstí dorazily v úplném stavu. Vcházíme do hlavní haly, kde se to jen hemží obchody s elektronikou. Vybíráme si z bankomatu pár miliónů rupií a já v rychlosti mízím na WC, abych se převlékla do kratších nohavic i rukávů, protože se na mém těle pomalu, ale jistě začíná kondenzovat pot. A tu na mě čeká první kulturní překvapení – „turecký“, no teda vlastně „srílanský“ záchod :-).
Colombo nás neláká, míříme do rybářského města Negombo
Protože jsme v jihovýchodní Asii poprvé a neměli jsme ani páru o tom, jak náročný bude let, jak na nás po příletu zapůsobí místní klima a zda vůbec stojí za to podnikat cestu do hlavního města Colombo, rozhodli jsme se že výchozím bodem našeho putování po Srí Lance učiníme městečko Negombo (asi 10 km severně od letiště). Tam se nejprve aklimatizujeme a odpočineme a pak tradááá. Hned na letišti si tedy bereme oficiální klimatizované taxi (1500 rupií) a milý řidič nás informuje, že jsme přijeli v dobrou dobu, protože ještě před pár dny tu neskutečno lilo.
Hovor i cesta svižně utíkají a zhruba za 20 minut vystupujeme před «Blue Horizon Guest House», který jsme zarezerovali přes portál Booking.com ještě v Čechách ($37). Tam se nás po příchodu ujímá vcelku příjemný personál a ucházející angličtinou nás ubytovávají v čistém, prostorném pokoji s klimatizací a vlastní koupelnou. S pocitem blaženosti si konečně dopřáváme tolik vytouženou (leč pouze vlažnou) sprchu a následně krátší spánek. Kolem 13:30 vyrážíme pěšky obhlédnout místní pláž (protože se já osobně nemohu dočkat Indického oceánu) a centrum města.
K pláži se dostáváme poměrně jednoduše. Je širokánská a místy i dost zanedbaná, avšak čistá. Trochu cítím slaný vzduch a v daný okamžik jsem nesmírně šťastná :-). V bouřlivém moři se nikdo nekoupe, a tak i my jen smáčíme nohy a procházíme se sem a tam, během čehož musíme alespoň 20x odmítnout výlet na tradiční rybářské lodi oruwa. Je to takový zvláštní katamaran vyrobený z vydlabaného kmene a s ohromnou plachtou. Najednou k nám přiskakuje mladý domorodec, jestli se s námi může vyfotit. Jasně proč ne. Čekáme tedy, jak to chce provést a on mi najednou vráží do ruky mobil, že prý chce fotku s mým mužským doprovodem. Aha, no tak jo 😀 .
Z pláže se vracíme na hlavní silnici a kráčíme směrem do historické části města s cílem dojit ke staré holandské pevnosti s věznicí. Na konci naší cesty ale nevidíme nic než polorozpadlý kousek opevnění s malou hodinovou věží. Ještě než tam ale dojdeme, míjíme nekonečné šňůry obchodů, jídelen, a také hromady smetí s hejny vran a toulavými psi. Obdivujeme svatostánky rozličných náboženství, největším počtem jsou kupodivu křesťanské kostely (katolictví se v Negombu rozšířilo za dob portugálských misionářů).
Cestou zpět do modernější části města se ještě zatouláme do negombské laguny, kde se na hladině pohupuje spousta pestrobarevných lodiček. Na druhé straně laguny je rybí trh, ale teď večer zeje prázdnotou, takže si jeho prohlídku necháváme na další den ráno.
Cestou necestou – jak jsem málem o rozum přišla a jak jídlo vždycky všechno spraví
Jak se ukazuje, fotografující se kluk z pláže nebyl jediným důkazem toho, že jsme pro místní obyvatele velkou novoroční atrakcí. Po cestě si s námi chce stále někdo povídat, ptá se nás jak se jmenujeme, odkud jsme, kam jdeme. Někteří čistě nezjištně, jiní se nám díky započaté konverzaci snaží vnutit některé své služby. Tuk tukáři u nás bzdí každé dva metry a nejsou s to pochopit, že se opravdu chceme jen procházet :-).
Všechno je stále milé a úsměvné až do chvíle, kdy se nevědomky dostáváme do slumu a procházíme uličkou mezi chatrčemi. Děti, aby přilákaly naši pozornost, po nás nejprve pohazují drobné kamínky, pár odvážlivců zkouší jaké jsou na omak mé blonďaté vlasy a celá peripetie vrcholí tím, že mi těsně kolem hlavy prosvíští obrovský šutr. To už nepovažuji za legraci a rozhořčeně ty malé domorodce okřiknu. Naštěsti už jsme na samém konci slumu. Opět se ocitáme na pláži, ale tentokrát před sebou spatřuji něco, čím se mi Negombo zapisuje do paměti na zbytek života jako jedna velká odpadní skládka. Je mi z toho hrozně smutno, a tak raději míříme pryč…
Blíží se osmá večer a my zuřivě hledáme restauraci pro doplnění energie. Nic z doporučovaných občerstvovacích stanovišť, co jsou uvedeny v průvodcích z roku 2005 a 2009, už jaksi neexistuje, a tak zapadneme do jisté O2 restaurant. Objednáváme si Devilled Cuttlefish (děsně paliva sépie) s rýží, smažené nudle s mořskými potvorami, kolu a zázvorové pivo (1850 rupií plus dýško). Než dojíme, je pěkná tma, a protože mé trávení funguje řekněme rychlostí blesku, úprkem míříme na hotel :-). Opět vlažná sprcha, zápis prvních dojmů do deníčku a spánek.
Sečteno a podtrženo
Během pětihodinové procházky městem jsme si s domorodci nejspíš 100x popřáli Happy New Year (jsme tu přesně na 1. ledna 2013) a k tomu si i náležitě potřásli rukou (někdy ne úplně nejčistší), 130x laskavě odmítli vyhlídkovou projížďku tuk tukem a na vlastní uši zažili dosud nepoznaný kravál – troubící autobusy, auta a tuk tuky, které místo brzd používají klakson. Vskutku adrenalinový zážitek! 🙂
První den je tedy za námi. A takhle nějak to všechno vypadalo (podívej se na video níže) »
Článek o následujícím dni na Srí Lance (Den 2 – putování do Dambulla) si přečtěte zde ».
Úvodní článek k cestopisu Srí Lanka 2013 po vlastní ose a všechny jeho díly najdete zde ».