Kdo jsem…
Ahoj, jsem Kseňa a patřím do generace třicátníků. Jsem pohodová holka, kterou už nebavilo trávit v korporátním marketingovém prostředí 10+ hodin denně a čekat až jednou nadejde ten pravý čas… na zajímavé pracovní projekty, na dovolenou, na rodinu, ale hlavně na sebe samotnou.
Okolnosti konce roku 2015 napomohly tomu, abych se pustila do třídění svých přání, čemu se chci v životě dál věnovat. Aby to, co dělám, jsem dělala ráda a s vidinou určitého smyslu. Rozhodla jsem se vydat na cestu dobrodružství a plnění svých snů (nejen) o cestování.
Jak to začalo…
Na moji první cestu do zahraničí mě vzal táta, když mi bylo 7 let. Byla to dlouhá cesta vlakem a já si z ní nejvíc pamatuji přejezd přes řeku Volhu po mostě dlouhém několik set metrů. Řinčení kolejí a obrovské kvantum vody, kam jen mé dětské oko dohlédlo – byla jsem z toho naprosto unešená (vždyť si to také pamatuji dodnes).
K dalšímu a zatím asi mému největšímu životnímu putování došlo o pár let později. V roce 1995, kdy mi bylo necelých 11 let, se naše rodina „navrátila“ za pomoci organizace ČvT z malé české vesnice v Kazachstánu do České republiky. A přestože krví, jazykem a zvyklostmi jsem Evropanka, v povaze mám zakořeněné DNA svých dávných předků – poutníků.
Trvalo to sice ještě několik dalších let a skrytá vášeň po objevování neznámých míst a „běhání po světě“ se postupně staly nedílnou součástí mého životního stylu. Cestování po Evropě, JV Asii, Africe jsem věnovala zejména posledních 7 let. Za tu dobu jsem stihla navštívit přes 35 zemí a stovky nových míst. Většina z nich je evropských, mé nejmilejší ale zůstávají v rozvojovém světě a patří k nim Myanmar, Šrí Lanka, Filipíny, Keňa, Tanzánie a v neposlední řadě také ostrovy Flores a Lombok v Indonésii.
O mém projektu…
LOST Globetrotter je v mém podání anglický výraz pro bezradnou světoběžnici, která kdysi snila o tom, že jednou bude žít na opuštěném ostrově, u moře či oceánu. Z velké části jsem svému přání stále věrná, jen jsem jej za uplynulá léta trochu vylepšila 😉
Nejsem žádná robinsonka a na světě je spousta věcí a situací, ve kterých bych si buď sama nedokázala poradit, anebo dokázala, leč s obrovským úsilím. Ale proč vynakládat energii na věci, které nás možná vůbec nebaví a především, na které už dávno před námi našel odpověď někdo jiný a může nám s tím pomoci. Netoužím být robinsonkou na opuštěném ostrově, protože mi dělá dobře žít ve společnosti lidí, kteří jsou naladění na podobnou vlnu, jako já. Ráda potkávám dobrodruhy, kteří jsou pro mě inspirací a aniž by o tom věděli, pomáhají mi v mém vlastním růstu.
A největšího růstu si ve svém životě užívám právě tehdy, když cestuji. Mám tak jedinečnou příležitost vykročit ze své komfortní zóny a dělat věci s volností, o níž jsem vždy snila. Věřim, a jsem toho sama důkazem, že cestování po vlastní ose nás obohacuje o spoustu nevšedních zážitků a umožňuje rozšířit si obzory světa i sebe sama. A co vy, chtěli byste také projít skrze podobnou zkušenost?!
Miluji cestování na vlastní pěst, prostě tak, jak si to sama naplánuji (vlastně spíš nenaplánuji), a naplno si to užívám. Jsem tu od toho, abych s vámi svoji vášeň mohla sdílet. Abych vás inspirovala k poznávání různých koutů světa vyprávěním vlastních zážitků a zkušeností. Vydávám se do světa s tím, že chci poznat neznámé a zažít nečekané.
Pokud i vy na svých cestách rádi potkáváte lidi různých jazyků, národností, kultur, zvyklostí či zájmů, fascinuje vás panenská příroda, baví vás vůně dálek a chutě cizích kuchyní a čas od času se rádi jen tak ztratíte, pak jste tu správně! 🙂
Kde jsem teď a jak mě můžete kontaktovat…
Od konce září 2016 jsem 10 měsíců cestovala sama po jihovýchodní Asii. Prvního půl roku jsme se mohli potkat v Bangkoku, Chiang Mai na severu Thajska nebo na ostrovech Koh Lanta a Koh Phangan. Od února 2017 jsem žila na Bali, navštívila 2x Lombok a Gili ostrovy, procestovala východní Jávu a úplně nejvíc ze všeho si zamilovala ostrovy Flores a Lombok. Celkem jsem tak v Indonésii strávila 3 měsíce. Možná jsme na sebe narazili během mých kratších návštěv Singapuru, pevninské Malajsie (Penang/George Town, Kuala Lumpur) nebo té ostrovní na Borneu (Sarawak/Kuching). Koncem července 2017 jsem se vrátila na skok do ČR, abych si vybalila a v rychlosti zase zabalila – na portugalskou pouť do Santiaga de Compostela. Šla jsem pěsky z Porta do Santiaga a bylo to krásné zakončení mého ročního toulání se po světě.
Nyní jsem zpět v Praze, odkud během roku podnikám výlety po Evropě a o víkendech poznávám krásy české přírody. V zimních měsících se již tradičně na 3 týdny vytratím za sluncem, vodou, palmami a úsměvy obyvatel exotických zemí. Má každodenní dobrodružství můžete sledovat na virtuálních cestovatelských kanálech na Facebooku a Instagramu.
Pokud jste na mém blogu nenašli něco, co jste potřebovali, klidně se mi ozvěte a já se vám ráda pokusím poradit. Také mi může napsat jen tak, jako že mi fandíte 🙂
Máte zájem o spolupráci nebo reklamu? Chcete, abych pro vás vytvořila recenzi, která bude blízká mému projektu, a také zajímavá a užitečná pro další světoběžníky? Určitě mi napište více na email: ksena@lostglobetrotter.com.
Vaše LGt Kseňa
